Dostal se mi do ruky ruční GPS přijímač Garmin eTrex Legend. Je to ten model co rozdává firma Mountfield, když nakoupíte za určitou částku. Přístroj má na sobě 4 kontakty, pomocí kterých ho lze propojit s PC a používat ve spolupráci s libovolnými mapovými podklady. Podporuje jak protokol Garmin, tak i NMEA, což je de facto standard přenosu GPS dat (4800bps 8N1, ASCII formát, každá informace uvozena znakem $)
Protože jsem k přístroji měl k dispozici orig. kabel, proměřil jsem ho. Šlo o normální RS232 kabel, dokonce bez jakékoli elektroniky - ani MAX232!

Označíme-li piny zleva 1-4, je zapojení následující:

pin GPS	pin DB-9F	význam
1	NC	možná vstup pro napájení z USB
klíč
2	3	Rx(GPS) - Tx(RS232)
3	2	Tx(GPS) - Rx(RS232)
4	5	Ground

Jinak tento GPS přístroj bych nikdy za cenu 7500 Kč nekoupil, protože má černobílý displej, nedokáže pořádně navigovat a jste závislý na jednom dodavateli mapových podkladů, které jsou navíc licencovány na jeden konkrétní přístroj.

To už je lepší podívat se po nějakém PDA s navigací.

Když jsem hledal nějaký návod, jak se zdokonalit v obsluze tohoto editoru, narazil jsem na pěknou animaci, jak by to asi vypadalo, kdyby ve vimu byl pomocník pan Sponka.

Obrázek otevřete kliknutím na "související odkaz"

V případě náhlé srdeční zástavy rozhodují minuty. Po cca. pěti minutách již není šance postiženého na přežití bez trvalých neurologckých následků.

Často při takové zástavě dochází k fibrilaci, to je míhání srdečního svalu, které je sice nesmírně energeticky náročné, ale nevede k čerpání krve. Proto je potřeba fibrilaci co nejdříve zastavit elektrickým impulzem z tzv. defibrilátoru a umožnit ním nový start čerpacího cyklu.

Proto se v poslední době začínají objevovat šikovné krabičky zvané Automatizované Externí Defibrilátory. Jedná se o malé počítače, určené pro obsluhu laiky, které pomocí dvou elektrod měří srdeční aktivitu pacienta (EKG) a v případě detekce fibrilace umožňují podat pacientovi defibrilační výboj. Kromě toho prostřednictvím hlasového výstupu a piktogramů zajišťují správnost úkonů první pomoci a to včetně metronomu pro nepřímou masáž srdce...

Tak si říkám, že konečně nějaké rozumné využití elektroniky a počítačů. Vice informací v jedné epizodě seriálu domácí lékař a v archivu AVC SH.

Jedna z diskuzí na metrowebu mě přiměla k tomu zamyslet se nad tím, co všechno v dopravních prostředcích musí lidé obsluhovat, a jaké jsou rozdíly mezi jednnotlivými systémy. Sestavil jsem takovou tabulku, týkající se tlačítek na otevírání dveří cestujícími:

vozidlo	centrální ovládání	místní ovládání
		neobjednáno	objednáno
metro	nic nesvítí	zelená svítí	zelená bliká
tramvaj zevnitř	zelená může a nemusí svítit	zelená nesvítí	zelená svítí
tramvaj zvenku	nic nesvítí	zelená svítí (až po odblokování)	zelená svítí
vlak ČD (854, 471, 843 a další)	není možné	zelená svítí (až po odblokování)	zelená svítí (stiskem je možné dveře zavřít)

Dá se tedy v podstatě říci, že co systém, to jiné uživatelské rozhraní. A v případě tramvají jde dokonce o jeden systém se dvěma různýma rozhraníma. Jako nejlepší hodnotím asi systém metra, protože v každém okamžiku člověk ví, v jakém stavu se systém nachází a zda je od uživatele požadováno stisknutí, nebo ne.

Rozvněž systém používaný ve vlacích ČD vyhovuje, hlavně vzhledem k jiným specifikům železnice. Co ale nechápu, je systém tramvají. Tam člověk totiž do poslední chvíle neví, jestli se dveře budou otevírat centrálně, nebo místně a kdykoli si může stiskem tlačítka vyžádat otevření dveří a někdy též zastavení v zastávce na znamení. Jenže protože tramvajáci často otevírají dveře centrálně, lidé si pomalu odvykli vůbec něco mačkat, když výsledný efekt je stejně stejný. Až pak jednou naletí, třeba v zastávce ČSAD Smíchov.

Aby toho nebylo málo, liší se od sebe i jednotlivé trasy metra. Zatímo na trase C, kde bylo zavedeno poptávkové otevírání nejdříve, svítí celou cestu zeleně obě strany vlaku, na trase A se chvíli před zastavením rozsvítí tlačítka pouze na té straně, kde se bude vystupovat. No a na trase B svítí tlačítka celou cestu, ale jen na straně, kde se bude vystupovat. Důvod je ten, že vlakový zabezpečovač PA135 na tratí C, se dozví o straně, na které je nástupiště až v okamžiku zastavení. Zabezpečovač SOP2P na trati A se to dozví o něco dříve, takže teprve poté, co se to dozví, rozsvítí příslušné dveře. No a zabezpečovač ARS na trati B neví o dveřích vůbec nic, a tak je svit té které strany určen přepínačem Dveře levé/pravé u strojvedoucího.

Chtělo by to všechny tyhle odlišnosti setřít. Navrhoval bych nastavit všude systém tak, jako je na trati C metra. Ten je totiž bez sebemenších problémů použitelný i pro ostatní tratě a dokonce i pro tramvaje (z obou stran). Napadá mě jen možný problém u tramvají, neboť možná ani tramvaj neví, zda budou dveře otevírané centrálně, nebo místně; záleží na tom, které tlačítko řidič po zastavení stiskne...

Protože zase přestaly fungovat komentáře u nanobloggeru, rozhodl jsem se, že se poohlédnu po něčem novém. A našel jsem. Balík se jmenuje Simple PHP Blog. A dokonce nepotřebuje databázi!

Formát vstupu je podobný pseudo-html jazyku, jaký se používá u phpBB diskuzních fór, kromě toho je možné vkládat přímo HTML kód.

S trochou kouzlení v PHP se mi dokonce nakonec podařilo vyřešit, že permanentní odkazy do starého blogu se transparentně přesměrují na odpovídající článek v novém blogu.

Bohužel jsem v této souvislosti opět změnil URL blogu. Doufejme, že už opravdu naposled