Začalo to tak: V rámci svého studijního plánu mám povinnost absolvovat jeden letní, nebo zimní tělovýchový kurz. Cestou nejmenšího odporu jsem si vybral turistický kurz Jeseníky - Ostružná, mimo jiné i proto, že součástí kurzu je podrobná exkurze v přečerpávací vodní elektrárně Dlouhé Stráně.

Do Ostružné byla naplánována cesta z Prahy rychlíkem 757, který dostal od KDU-ČSL přiléhavý název Klidná síla. To proto, že nikam nežene. A tak ti chytřejší vyjeli vlakem z Prahy o hodinu déle a v Letohradu Klidnou sílu v klidu dostihli. Já, protože jsem cestoval z Liberce, jsem klidnou sílu dostihl o něco dříve, v Hradci králové. Za cestu dlouhou 266 km bych jako obyčejný smtrelník býval zaplatil vskutku neobyčejných 294 Kč, naštěstí už nám nastalo léto a s ním obchodní nabídka Junior Pas - Léto, kde za pomoci průkazu, který stojí 100 Kč je možné si koupit jízdenku na stejnou vzdálenost za 127 Kč, tedy už na první cestě jsem "ušetřil" 64 Kč. A navíc jsem dostal šanci cestovat levně vlakem celé léto

Celý kurz probíhal docela příjemně, možná taky proto, že člověk nepříjemné události rychleji zapomíná a nakonec možná i proto, že po prvním, zahřívacím výletě jsem byl tak vyčerpán, že jsem na příští výlety dostával jednodušší trasy

Za dobu kurzu jsme celkem 5x jeli na trati 292 v úseku Ostružná - Jeseník, povětšinou motorovými vozy, kde mne překvapily moderní vozy řady 843, které byly zapojeny i do souprav 843 + 043 + 943, tedy motorový vůz, vlečný vůz a řídicí vůz (vlečný vůz se stanovištěm pro dálkové řízení lokomotivy při zpětném pohybu), takže taková souprava tvořila něco jako "motorový ešus", tedy motorovou verzi příměstské elektrické soupravy 471, která je poskládána obdobně. Kromě toho jsme jeli ještě jedním vyloženě historickým vozem, jehož číselné označení si nepamatuju, nicméně kličky pro ovládání oken ve mně vyvolaly zvláštní prazážítky.

Cesta domů byla poněkud spletitá, takže nejprve jsem z Ostružně přes Hanušovice dojel do Zábřehu na Moravě, kde jsem přeskočil na rychlík směr Praha. No a v Pardubicích jsem z rychlíku na Prahu přeskočil do rychlíku na Liberec. Jenže má cesta do Liberce nevedla, vedla z Hradce králové po trati 032 směrem na Trutnov, do zástávky Řešetova Lhota.

Byl jsem tu někdy před třemi lety a fascinovalo mne tehdy, že v téhle zastávce je stále obsluha, která strahuje a zvedá závory a mezi tím si krátí čas prodejem jízdenek, které vypisuje ručně. Tehdy to nebylo ještě zas tak neobvyklé, protože ručně psané jízdenky vydával každý průvodčí. Dnes, kdy je každý průvodčí vybaven POPem, nebo MOPem (Přenosná Osobní Pokladna a Malá Osobní Pokladna), jsou psané jízdenky raritou. Jak jistě správně tušíte, závorář je v Řešetově Lhotě stále a stále vydává psané jízdenky. Jeho vechtrovna je prostě zařízena, vedle kamínek na uhlí krátké sofá, před ním stoleček s rychlovarnou konvicí a drážním telefonem, a úplně vepředu chladnička. Vně budovy je umístěno ono důležité zařízení - klika od závor. Trošku mi to připomíná Cimrmanovu hru Švestka - občas někdo vystoupí, on něco řekne, já něco řeknu, on třeba zase něco řekne a já se zasměju Ha Ha Ha

Do téhle zastávky mě dovezl rekonstruovaný motorový vůz řady 854, který na rozdíl od 843 nemá ještě v provozu řídicí vůz 954, ani vlečně vozy 054, takže se musí otáčet a přivěšují se k němu vozy 053. Odsud jsem po čase cestoval přes Pardubice koridorem do Prahy, Holešovic, kde jsem svou vlakovou cestu prozatím ukončil.

No a za odměnu, že jste dočetli až sem, tu mám ukázku psané jízdenky:

Dnes poslouchám rádio a slyším: "...vláda, která je kontrolována teroristickou organizací...". To byla poslední kapka, která mě donutila k napsání této poznámky.

Narážím na problém nesprávného překladu, který je způsoben tím, že oba jazyky, mezi kterými je překládáno, mají stejné slovíčko, ale to má v každém jiný význam. Typickým příkladem je anglické slovíčko "control," který i zkušení překladatelé automaticky přeloží do češtiny jako "kontrolovat", aniž by se obtěžovali podívat se do slovníku. Kdyby se tam totiž podívali, zjistili by, že control neznamená kontrolovat, ale řídit. A to je dost značný rozdíl.

Proto mě dohání k šílenství, když slyším o kontrole teroristické organizace, o kontrole rychlosti motorku světlem, o kontrolních instrukcích mikroprocesorů, atd. Každý překladatel, který se dopustí takového křivého překladu by měl dobrovolně vrátit své diplomy.

Na závěr ještě poznámka, že stejných chyb se často dopouštějí lidé při překladu ze slovenštiny, to je vidět hlavně u podtitulků k DivX filmům, kde z nějakého záhadného důvodu vždy nejdřive vznikne slovenská verze, kterou pak nějaký "umělec" přeloží do češtiny. A to tak, že nepřeloží taková zásadní slova jako "zlý", což česky znamená "špatný", nebo "poznat", což česky znamená "znát" (jak komicky zní v češtině věta "poznám zlé telefonní číslo" ).

Konečně je to tady. Někdo si dal tu práci a sestavil jízdní řád udíren na trase B pražského Metra. Jde o oběhy číslo 25 a 26, první dva vyhrazené pro rekonstruované vozy.

Kromě toho ROPID zveřejníl jízdní řády nízkopodlažních tramvají na linkách 3 a 24. No a vzhledem k tomu, že ve vozovém parku pražského dopravního podniku se vyskytují jako nízkopodlažní pouze rekonstruované kloubové tramvaje KT8D5.RN2P a Porche tramvaj(e) 14T a ještě ke všemu je u každého oběhu v jízdním řádu uvedeno, jakým typem je zajišťován, dá se jízdní řád použít jako jízdní řád tramvaje 14T.

Takže už není potřeba vyčkávat hodiny a hodiny na zastávkách, stačí přijít a projet se.

Tak se mi to konečně povedlo. Při čekání na zkoušku jsem si odskočil ze školy do Alzasoftu a při cestě zpátky jsem v opačném směru potkal novou nízkopodlažní tramvaj Škoda 14T, ev. č. 9111 na lince 3. Řekl jsem si, že tentokrát si ji ujet nenechám, a tak jsem dojel k nejbližšímu Metru a pomocí Metra tramvaj předehnal. Stihnul jsem právě přesně na stanici Hloubětín, směrem do centra.

Protože se jednalo o okrajovou část Prahy, byla tramvaj celkem prázdná, a tak jsem si ji mohl pěkně prohlédnout odpředu až dozadu. A musím říci, že jsem byl mile překvapen. Hlavně ten zvuk - díky třífázovým asynchronním motorům v podvozku vysokopodlažních částí a elektrovýzbroji na střeše je cestující doslova obklopen takovým futuristickým zvukem, připomínajícím nějaké sci-fi

S tramvají jsem se svezl až na Karlovo Náměstí kde jsem přestoupil na Metro, abych se stihl vrátit na zkoušku. Jaké překvapení, když místo klasické soupravy 81-71 přijela modernizovaná 81-71M, ev. č. 3111, takzvaná sanitka s udírnou uvnitř (o té jsem tu už psal, to ještě nejezdila s cestujícími).

Zkrátka, ten den jsem měl na netradiční dopravní prostředky štěstí.

Celý tento blog býval poháněn NanoBloggerem, což je bashový skript. Tudíž veškerý obsah, kromě komentářů, byl tvořen statickými html stránkami. No a tyhle stránky jsem vytvářel na svém počítači a posléze přesouval na webový server. To jsem dělával pomocí příkazu scp.

Jak se počet příspěvků zvyšoval, začalo být neúnosné při každém updatu kopírovat celý obsah, hledal jsem tedy něco, čím bych mohl provádět inkrementální aktualizaci, aby se přenášely jen změny mezi jednotlivými verzemi. Věděl jsem o rsync, který se v Gentoo používá pro aktualizaci portage stromu, ale předem jsem ho zavrhl, protože jsem soudil, že má architekturu server-klient a používá nešifrované spojení. Když jsem ale nenašel žádný ssync, rozhodl jsem se, že přeci jen pročtu manuál rsyncu.

Zjistil jsem, že rsync vůbec nepotřebuje server, ve skutečnosti se chová velice podobně jako scp, dokonce defaultně se připojuje ne pomocí rsh, ale pomocí ssh. Takže změna způsobu aktualizace z úplné na inkrementální spočívá vlastně jen v nahrazení programu scp programem rsync. Poučení pro příště: Neodsuzovat předem programy jen proto, že začínají písmenem r