Děkuji všem věrným návštěvníkům mého semináře Technika pražských tramvají. Speciálně pak Pavlovi Trollerovi, který mě v mnoha ohledech doplnil. Pokud chcete prozkoumat promítané materiály ještě jednou, stáhněte si je zde. Můžete se také samostatně podívat na další prezentace, které jsem připravil a na které nedostalo a už asi ani nedostane - typy tramvajových vozů a silové zapojení tramvaje T3.
Také uvítám případné náměty a připomínky, zda mám v takovýchto "úletech" pokračovat (mohlo by následovat třeba Metro), nebo to jednou stačilo.

A na závěr jedna omluva. Všechna AVC technika během večera pracovala proti nám, takže nejen, že se nepovedlo spustit včas živý přenos, navíc se během semináře přeštípnul UTP kabel od streamu, vybil mikrofon a zkolaboval záznamový harddisk. Veškerý záznam je na dvou kazetkách, ze kterých se pokusím v nejbližší době vyrobit nějaké rozumné video.

Kdysi jsem býval kinofilem. Pamatuji si, jak jsem byl schopen během jednoho víkendu navštívit tři filmová představení. Jak má mánie přišla, tak zas odešla. Ne, tedy že by mě chodit do kina přestalo bavit, ale ty filmy, co se do kin posledních cca. 20 měsíců objevují povětšinou nestojí za nic.

Dnes jsem udělal výjimku a navštívil Vratné Lahve. A nelituji. Zdeňka Svěráka mám moc rád. Dokáže napsat komedii, kterou jen tak někdy proloží tématem, které stojí za zamyšlení. Odcházel jsem z kina se zvláštním pocitem radosti a smutku zároveň. Najednou jsem si uvědomil, jak směšně jsou mé současné obavy o svou budoucnost v mých nedožitých 22 letech. Jsem smutný, že jde nejspíš o poslední film autorské dvojice Svěrák a Svěrák. Zároveň jsem šťastný že se takhle povedl.

A co mě na filmu zaujalo? No hlavně jsem si všimnul jedné záměny tramvají :-D V pozadí jednoho záběru přijíždí T3 s jasně čitelným evidenčním číslem 68XX, následující sekundu je kompozice obrazu totožná, jen v pozadí stojí T3SUCS s evidenčním číslem 71XX. No vím, že už to asi přeháním :D Dál je opět k vidění několik hravých detailů kameramana Vladimíra Smutného, podobně jako např. v Koljovi záběr na zlaté šupinky či cvakací prospisovačku.

Ach jo, tak hluboko jsem klesnul. Snad budou příští příspěvky zase pro změnu o něčem. No a za odměnu, že jste dočetli až sem, poradím, že na oficiální stránce filmu je možno získat několik stop z originálního soundtracku v ucházející kvalitě - 44,1kHz 128kbps MP3. Stačí k tomu Wireshark a wget

Koupil jsem si nový disk do notebooku a potřeboval tedy nějak překopírovat data ze starého disku na nový. Problém je, že redukci pro připojení 2,5" disku jsem sehnal jenom jednu. Nezbývá tedy, než kopírovat přes síť z notebooku na počítač.

Někde jsem četl, že nejlepší je pro kopírování použít tar. Díky tomu se zachovají správně všechny odkazy, práva... Lokální varianta vypadá takto:

root@stroj /mnt/zdroj# tar cf - . | (cd /mnt/cil ; tar xvf -)

Jako první mě napadla síťová varianta přes ssh:

root@cil /mnt/cil# ssh zdroj '(cd /mnt/zdroj ; tar -c --numeric-owner -f -)' | tar -xv --numeric-owner -f -

Tahle varianta měla ale úskalí. Šifrování dat dalo mému 800MHz notebooku zabrat, takže přenosová rychlost klesla na cca 2MB/s.

Protože jsem kvůli tomu nechtěl instalovat takové věci jako telnet, či rsh, použil jsem pro jednoduché spojení netcat:

root@zdroj /mnt/zdroj# tar -c --numeric-owner -f - . | nc -l -p 9000
root@cil /mnt/cil# nc zdroj 9000 | tar -xv --numeric-owner -f -

Elegantní, že. S takovou konfigurací se rychlost přenosu vyšplhala až k rychlosti Fast Ethernetu, tedy 10 MB/s.

UPDATE: ukázalo se, že je potřeba použít volbu --numeric-owner, která zabezpečí, že jména vlastníka a skupiny budou přenášena číselně a nikoli jako názvy. Stalo se mi totiž, že na různých stanicích byly stejným názvům skupin přidělena jiná čísla a po přenesení tarem se tak čísla skupin změnila.

A ještě poznámka na závěr: Pokud kopírujeme kořenový souborový systém, s výhodou využijeme příkaz mount --bind / /mnt/floppy, neboť tak zpřístupníme pouze obsah oddílu samotného a nikoli připojené disky.

Určitě se vám taky stalo, že při pokusu odpojit nějaký disk příkaz umount skončí s chybou "Zařizení je používáno". Bohužel neřekne, kdo, nebo co ho používá, nezbývá než pátrat ručně. K pátrání jsem kdysi vygooglil program fuser takže třeba

fuser -m /mnt/floppy

vypíše všechny PID procesů, co používají disk připojený do /mnt/floppy... Pokud navíc použijeme přepínač -k, pokusí se sám příslušné procesy zabít.

Dnes jsem tento postup aplikoval, ale nepomohlo to. Přesto, že fuser neříkal nic, nešlo zařízení odpojit. Pak jsem na to přišel... Měl jsem pod zařízením připojené ještě další (ve skutečnosti to byl obraz CD přes loopback). Proto to nešlo.

Poslední alternativou je líný umount, ale to raději moc nedoporučuju. Když se příkazu umount přidá přepínač -l, disky se odpojí, ale otevřené soubory zůstanou otevřeny... Takže pro celý systém to vypadá, že disk není připojen, nicméně otevřené popisovače míří do souborového systému stále. Když teď provede např. fsck nějaké psí kusy se systémem, a zároveň běžící program něco zapíše, mohlo by to skončit katastrofou.

Poslední dobou se mi často nepodaří odeslat zprávu elektronické pošty. Důvod je prostý. Moje IP adresa se objevila na jakési černé listině, ze které některé mailservery odmítají přijmout poštu. Problém je, že jsem se na seznam nedostal žádnou vlastní nedbalostí, nebo snad nějakým spambotem, běžícím na mém počítači. Prostě někdo vzal všechny adresní rozsahy, co Telefónika O2 přiřazuje klientům a paušálně je zablokoval. Asi se teda nepočítá s tím, že by někdo mohl mít doma SMTP server, který by zároveň nebyl spambotem...

Smutné je, že takto se chovají i poměrně velké mailservry, například atlas.cz. Přitom já přece nedělám nic špatně. Pokud to takhle půjde dál, služba e-mailu asi zanikne, protože si v budoucnu nebudete jistí, zda vaše zpráva dojde, nebo bude zachycena jakými antispamem...

Kde jsou ty časy, kdy jsme přes smtp.seznam.cz odesílali poštu odkudkoli kamkoli